MLM, MOJE STRACHY A JÁ

Když jsem se poprvé v „devadesátkách“ potkala se síťovým marketingem, upřímně, nepovažovala jsem ho za úplně důstojný způsob obživy. Byla jsem plná předsudků a názorů, kterým se dnes už jen usmívám. Ale tenkrát a ještě i dlouho poté mě hodně silně ovlivňovaly.

Bylo to i tím, že jsem byla vždycky „hodná holka“ – dobře jsem se učila a mí rodiče si pro mě představovali v té době prestižní povolání – lékařka, inženýrka nebo aspoň učitelka. Poslouchala jsem je a vcelku ochotně přebírala jejich názory.

Pak ovšem přišla ta zmiňovaná 90. léta a já najednou zatoužila po svobodě. Volnosti. Samostatnosti. Probudilo se ve mně něco, o čem jsem do té doby neměla ani tušení. Zařídila jsem si živnosťák a začala podnikat. A světe div se – právě v oblasti přímého prodeje. Nebyl to sice klasický MLM, ale způsob práce byl vlastně totožný.  Akorát peníze byly nesrovnatelně menší. Byla to obrovská škola, naučila jsem se spoustu věcí nutných pro byznys a vedení lidí a vydržela 7 let.

Pak jsem si téměř na 15 let dala od byznysu pohov a věnovala jsem se osobnostnímu rozvoji. Školila, trénovala a koučovala jsem hlavně ve firmách, jezdila po Česku i Slovensku a byla relativně spokojená. Až mi z ničeho nic na dveře zaklepal opět byznys. MLM.

A já se rozhodla do toho jít. V rámci možností naplno. Ponořila jsem se do procesu a ejhle – z hlubin mé duše se začaly vynořovat schované strachy, předsudky, bloky a bariéry. Jeden by neřekl, že byly jenom dobře schované pod nánosem času. A začaly pracovat proti mně. Přidalo se k nim mé ne zrovna vysoké sebevědomí a už jsem v tom jela.

„Co si o mně pomyslí lidi?“

„Co když je budu obtěžovat?“

„Co když přijdu o kamarády?“

„Co když si ze známých udělám nepřátele?“

„Určitě si o mně budou myslet, že nic jiného neumím, když nabízím zboží.“

„Jak je mám vůbec oslovit, aby to nevypadalo, že s nima mluvím jen kvůli byznysu?“

Tyto a podobné myšlenky mi vířily hlavou a nedaly mi spát. Necítila jsem se v tom vůbec dobře. Nechtěla jsem to vzdát, a tak jsem hledala cestu, jak na to. Ale sám sebe člověk neobelstí. Tohle nebyla otázka rozumu, uvědomovala jsem si, že jsou to reálně blbosti. Ale moje emoce mi říkaly něco jiného. A já se v tom neskutečně plácala.

A jak už to v životě chodí, čůrat proti větru se nedá a když něco člověk násilím točí přes závit, výsledek nestojí za moc. Neměla jsem ze své práce radost, a tak se mi celý tým téměř dvou set lidí rozsypal. A já si uvědomila, že pokud se mi nepodaří zabojovat se svými vnitřními démony, můžu to rovnou zabalit.

A tak jsem na sobě začala makat. Vykašlala jsem se na výsledky a na dokazování sobě i druhým, jak jsem dobrá. Zaměřila jsem se na vnitřní změny, na svůj vztah k MLM, na své postoje a začala pomalu a postupně pracovat na jejich změně. Byla to hlavně práce na posilování mého vlastního sebevědomí a sebedůvěry, zaměření se více na ostatní lidi než sama na sebe, přijetí faktu, že nejsem dokonalá a že se za své chyby nemusím stydět, ani nemusím pociťovat vinu. Přijala jsem postupně tezi, že všechno je tak, jak má být. Že všechno, co se mi děje, se děje za nějakým účelem a že mě to má něčemu naučit. Získala jsem odstup a nadhled a začala reálně pociťovat, že MLM je vlastně fajn systém.  Že je to super systém a že v něm nacházím zalíbení. Můj vztah k MLM se otočil o 180°.

Byla to dlouhá cesta, trvala mi téměř dva roky. Ale jsem za ni vděčná. I když to navenek vypadalo, že jsem nic moc nedělala, já vím, že jsem ušla obrovský kus cesty. A ušla jsem ho proto, aby mohl vzniknout projekt MLM s radostí a abych mohla znovu, tentokrát už potřetí začít budovat tým. Tentokrát už ovšem ve zcela jiném kontextu, se zcela jinými emocemi a zkušeností, která se nedá zaplatit penězi.

A proč vám to všechno píšu? Možná proto, abych vám ukázala cestu. Abych vás inspirovala k vlastním změnám. Abych vám ukázala, že jediný způsob, jak věci dostat do pohybu, je začít u sebe.

A taky abych vám dodala naději a víru. Že člověk dokáže všechno, co doopravdy chce. Prostě – máme to ve svých rukou.